Robert Vlach a Lenka Papřoková jsou partneři a podnikají na volné noze. Lenka je sloganistka, která je hostitelkou v beskydském Retreatu. Robert je provozovatel portálu Na volné noze. Nedávno vydal úspěšnou knihu pro freelancery Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové.
Proč si myslíme, že si zaslouží čestné místo v magazínu o zdravém životním stylu? Podnikají s úsměvem a efektivně, s ohledem na své fyzické a duševní zdraví. V Česku toho o podnikání na volné noze neví asi nikdo víc, než právě Robert a Lenka. A po návštěvě klidného pracovního útočiště v Beskydech jsme byli přesvědčeni, že Robert s Lenkou nám mají co říct o tom, jak propojit práci a zdraví.
Ahoj Lenko a Roberte, moc děkuji za možnost položit vám pár otázek pro Tuhý Kořínek.
První otázku položím Robertovi: Jak se cítíš po dopsání a vydání knížky Na volné noze – Podnikejte jako profesionálové? Odpočíváš po téměř roční práci?
Robert: Kniha má 760 stran a vznikala s několika přestávkami rok a čtvrt, takže odpočinek jsem rozhodně potřeboval, což pro mě znamená hlavně čas s rodinou a pohyb. Pocity spojené s vydáním knihy jsou každopádně 100% pozitivní, stejně jako první ohlasy od čtenářů. Mám z toho radost.
Napadlo mě, že máte co říci ke zdravému pracovnímu stylu života. Odhadla jsem to správně?
Lenka: Jasně, miluju své dva obory (sloganistku a hostitelku), protože oboje vnáší do mého života rovnováhu. Téměř denně střídám počítač s manuální zátěží. Hodně kombinuji práci v terénu, kdy jako hostitelka ustavičně něco vylepšuji, aby měli všichni hosté vše, co potřebují: třeba pobíhám po obchodech, telefonuji, hledám prach pod postelí, pomáhám hodinovému manželovi s novými matracemi atd. Pak jako sloganistka při rešerších a vymýšlení názvů a sloganů ráda postávám, posedávám či polehávám u počítače. Dost toho přes den nachodím a ideálně i naplavu.
Robert: Mám to úplně stejně, jen toho pohybu nemám v práci tolik, takže na to musím více myslet. Od toho máme i stoly pro práci vestoje.
Lenka: Snažím se hodně dobře si plánovat práci. Pracovat na správném úkolu ve správný čas. Většinu času jsem v pohodě a vyrovnaná, to mi hodně pomáhá. Můžu se pak soustředit a dělat na tom, co mi dává smysl. Péči o své zdraví a taky zdraví své rodiny mám jako velký koníček. Líbí se mi, co říká kamarádka a odbornice na kreativní vaření Zdeňka Kolláriková – když dáme do auta nekvalitní benzín, moc dobře nepojede, tak proč to dělat našemu tělu? Jídlo je naše palivo. To hodně řeším, ale nestresuju se, když zrovna nemáme navařeno. Ráda několikrát do týdne uvařím zdravé jídlo z kvalitních surovin. I několik jídel naráz! Neumím vařit pro málo lidí, takže uvařená jídla pak rozdávám rodině a přátelům 🙂 Přes eshopy nakupuji pouze zdravé základní potraviny, v obchodech či na farmách jen ovoce, zeleninu a čerstvé výrobky. Často zkouším nové recepty (uzounké Bio pochoutky od Zdeňky je boží kniha, stejně tak knížky od Hanky Zemanové, Facebook Kuchařky ze Svatojánu, tipy od Margit Slimákové nebo od mých skvělých kamarádek Péti a Lucky). Vařit jsem se naučila sama z knížek a když už jednou člověk umí základy, může být kreativní a to mě baví!
Robert: Mám pár návyků, které mi pomáhají, jako třeba chodit vyřizovat telefonáty nebo studovat podklady do parku. Během takového hodinového callu i pár kilometrů nachodím. A čím dál tím více si uvědomuji, že pokud mám mít dost pohybu nesmím to moc odkládat. Mám-li volnou chvíli, sbalím plavky a jdu na bazén, hned.
Jak vypadá místo, na kterém se vám nejlépe pracuje? Kde se cítíte při práci nejpříjemněji?
Lenka: Nejraději pracuji z kavárny nebo z domu a mám své oblíbené místo v centru Ostravy v kavárně U Černého stromu nebo v belgickém bistru La Petite Conversation. Také uvažuji o členství v ostravském Hubu. Když mám klid, je mi jedno, kde zrovna jsem.
Robert: Stejně jako Lenka střídám několik oblíbených míst, když jsme v Ostravě, pracovně v Praze, v létě v Beskydech na Retreatu nebo v zimě na Kanárech. Svoboda pracovat odkudkoli a vybrat si místo, na které mám právě náladu, to je výsada, na kterou jsem si stále úplně nezvykl. Je to jedna z těch lepších stránek práce na volné noze.
Přišli jste s nabídkou ubytování v pracovním útočišti v Beskydech – Retreatu. Místem jako stvořeném pro práci, která potřebuje soustředění a klid. Pro koho je Retreat nejvhodnější? A proč?
Lenka: Pro všechny! (smích)
Robert: Úplně přesně to vystihuje podtitul na webu, tedy že je to klidné pracovní útočiště pro vývojáře, kreativní profesionály, umělce a digitální nomády. Celé se to točí zároveň kolem konceptu tzv. hluboké práce, který u nás zpopularizovala Newportova stejnojmenná kniha. Ve světě plném notifikaci a vzruchů je těžké tvořit. My se snažíme na Retreatu utvářet oázu klidu právě pro takovou tichou, hlubokou tvorbu.
Lenka: Ze stání nebolí zadek a můžete kdykoli začít třeba tančit…
Robert: Ergonomicky optimální je střídat práci vsedě a vestoje podle pocitové potřeby. Celý den sedět (ale i stát) a dělat to dlouhodobě, rok za rokem, třeba patnáct dvacet let může být dost nezdravé. Polohovatelné stoly dávají při práci větší svobodu střídat polohy dle potřeby a pak je i celkem jedno, že člověk sedí na obyčejné dřevěné židli. Dříve jsem měl velké problémy se zády, které úplně odezněly po přechodu na střídavou práci vsedě a vestoje.
Pracujete ještě někdy vsedě? Jak se pak po takové práci cítíte?
Lenka: Střídám práci vestoje, vsedě, vleže, vběže 🙂 Práce vsedě mi dlouhodobě nevyhovuje, proto raději střídám pozice. Momentálně jsem na rodičovské, takže mi dlouhodobé sezení opravdu nehrozí a velmi si cením, když můžu na chvíli při práci postát či posedět.
Robert: Na práci vsedě není nic špatného a mám ji rád úplně stejně jako tu vestoje. Mně vadí jen setrvalé sezení, den za dnem. A to je právě to, co střídání pracovní polohy preventuje. Hodně jsem to pocítil při psaní knihy Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové, kdy jsem napsal podstatnou část na Kanárech v kavárně a už mě to opravdu dost unavovalo. Když mám svobodu pozice střídat, cítím se o 100 % líp.
Na Retreatu máte pěknou zahradu. Mohla by vám pomoci aspoň k částečné soběstačnosti. Neuvažovali jste o přesídlení do Beskyd a mezi prací hospodařit na vlastním?
Lenka: Miluji vůni hlíny, ale zatím se na zahradničení necítím. Možná mě to někdy začne víc bavit, kdo ví. Také žijeme několik měsíců v roce v zahraničí a rádi cestujeme. Spousta členů naší nejbližší rodiny má domy s velkými zahradami, pařeništi a skleníky. Úrodu tedy sklízíme i tam. V organické zahradě na Retreatu si roste, co chce. Pro mě je nejkrásnější tím, jak je divoká. Na jaře všude kvetou petrklíče, zbloudilé narcisy, třešně, jabloně i hrušky, také spousta bylinek a kopřiv na špenát. V létě je tam zeleno a spousta lesních jahod, pak dozrávají třešně, maliny, ostružiny. K podzimu zas špendlíky, ryngle, švestky, nakonec pak jablka, kamčatské borůvky, rakytník.
Robert: Já jsem hrozně nepraktický člověk, pokud jde o manuální práce. Měl jsem dědečka, který byl kutil a já ho za to zbožňoval, ale bohužel umřel dřív, než mi stihl tuhle lásku k rukodělné práci předat. Stal se ze mě intelektuál a je fakt, že pracuji výhradně hlavou, co naplat 🙂
Roberte a Lenko, oba milujete digitální nomádění. Co to přesně to digitální nomádství je? Jak se “nomádí” bez dětí a jak s dětmi?
Robert: Myslím si, že práce a cestování jde docela přirozeně k sobě, když profesionál udrží spolehlivost vůči klientům a kolegům, pro mě je to tak přirozené, že už se nad tím ani hlouběji nezamýšlím. Celé své podnikání mám postavené tak, abych jej mohl provozovat odkudkoli a fakt je, že na cestách pracuji dost. S malým synem Rikim je cestování skvělé, jen je dobré držet se v nějaké té bezpečné zóně. Takže za mě je EU ideál, dokud je malinký.
Lenka: Myslím, že když se cestuje minimalisticky, je to paráda bez dětí i s dětmi. Bez dítěte jsem nejlepší cestování zažila s asi 40litrovým batohem. Cestování s jedním a více dětmi je možná trochu rozdílné. S jedním dítětem posledních pár let kotvíme lodní kufry doma a na cesty s sebou bereme jen jeden 20kilový kufr a tři příruční kabinová zavazadla. Cestování to hodně odlehčí a ulehčí.
Kam do zahraničí odjíždíte nejraději pracovat? A co vás na takovém místě uspokojuje více, než práce z kanceláře či domova v České republice?
Lenka: Nejvíc se nám osvědčilo Las Palmas na ostrově Gran Canaria. Nejlepší je na tom možnost skutečně žít jinde, se vším všudy. Dýchat vzduch z oceánu, denně plavat v moři, žít ve španělské kultuře, jíst místní jídlo připravené ze zdejších surovin…
Myslíte, že digitální nomádství může mít také pozitivní vliv na samotnou práci? Tím, že člověk vystřídá prostředí, má šanci být stejně koncentrovaný, jako tam, kde to zná? Nebo musí počítat s časem na adaptaci, než se dostane do soustředěné práce?
Robert: Pro mě je to rozhodně obrovsky důležitý faktor. Nemám rád zimu a z temných krátkých dní jdou na mě zimní deprese. Jakmile se přesuneme na Kanáry, spadne to ze mě jako deka a má produktivita jde strmě nahoru. Takže za sebe mohu říci, že vliv to má zásadní a velice znatelný. Nemám rád zimu, brr.
Lenka: Určitě to chce počítat s pár dny na aklimatizaci.
Jaká je podle Vás optimální pracovní doba pro lidi sedící u počítače, kteří na svou práci potřebují maximální soustředění?
Lenka: Podle mě asi pevná pracovní doba. Každému ale může sedět něco jiného. Já to mám třeba tak, že když beru svoji práci maximálně zodpovědně a vážně, dokážu být velmi výkonná, i když se zrovna třeba necítím skvěle. Dobrý pocit přijde, když se dostanu do práce. Pomáhá mi, že jsem flexibilní a poctivě plním vše, co chci a potřebuji nezávisle na tom, kolik je zrovna hodin.
Robert: Tohle je dost složitá otázka s komplexním pozadím, takže odpovím spíš za sebe: Snažím se vstávat každý den brzy po šesté a udělat maximum práce během dopoledne. Po obědě ještě dotáhnu pár úkolů, ale náročnější práci dělám ráno s čistou hlavou.
Dodržujete nějaký speciální jídelníček? Vyhýbáte se některým jídlům?
Lenka: Dortíkům! (smích) Odměňuji se kvalitní čokoládou a kouskem dortu. Speciální jídelníček nedodržuji, jen se snažím před každým jídlem vyhladovět, jíst zdravě a být v pohodě.
Robert: V tomto dám opravdu na Margit Slimákovou: Nestresovat se, nevážit, nedržet diety, nejíst junk-food a nepít slazené vody. Nejím sladkosti ani bonbony s výjimkou kvalitní čokolády a až na vzácné příležitosti a oslavy nepiju destiláty. Ačkoli taková Žufánkovice…
V jaké denní době se vám nejlépe pracuje? Dopoledne, odpoledne, večer nebo v noci?
Lenka: Kdykoli jsem jakž takž odpočatá. Většinou nejraději ráno a dopoledne. Pak také večer.
Robert: Rozhodně ráno a dopoledne, to je můj čas. Ale neměl jsem to tak vždy. Byly roky, kdy jsem pracoval hlavně v noci a chodil spát kolem čtvrté.
Děkujeme za inspiraci, Lenko a Roberte 🙂 Ať se Vám daří!
