Redaktor Tuhého Kořínku, studující budoucí lékař Martin Janků, připravil článek na téma očkování. Chtěla jsem vědět jeho názor a poprosila jsem ho o něj. Upřímně jsem dlouho váhala, zda připravený článek spatří světlo boží v magazínu o alternativních cestách ke zdraví. Ale rozhodla jsem se, že spatří.
Martin k článku napsal: „Nevím, jaký je Tvůj osobní názor na tuto tématiku a nevím, jak moc budeš chtít podobný článek v magazínu. Článek jsem ovšem psal na základě svého nejlepšího vědomí a s čistým svědomím, snažíce se upozornit na fakta a jejich zkreslování. Oba víte, a také to v článku píši, že jsem mnohem více nakloněn přírodní léčbě, než té západní „chemické“. Zároveň je pro mě ale mnohem důležitější zdraví druhých, než to, „do jaké skupiny patřím“. Vše co v článku uvádím jsou podložená fakta, osobní názor dodávám až na konci a je vyvozen z celého článku.“
Kde se očkování vzalo? A proč vůbec existuje?
Bývaly časy, a není to až tak dávno, kdy evropskou populaci po tisících kosila a mrzačila onemocnění, jako je dětská obrna, zanechávající po sobě zmrzačené, ochrnuté děti, záškrt, jehož následkem je smrt udušením, nebo černý kašel. Díky očkování již několik desetiletí v našich zemích neznáme obrnu (akutní poliomyelitidu – nepleťte si ji prosím s dětskou mozkovou obrnou!) ani záškrt, černý kašel je onemocněním poměrně výjimečným a výskyt dříve běžných onemocnění jako je tetanus (onemocnění ze špinavých ran), či dětská tuberkulóza se významně snížil. Za tyto fantastické pokroky v ochraně zdraví obyvatelstva vděčíme pánům, jako byli Louis Pasteur, či Robert Koch, kteří se nebáli nasadit vlastní životy, aby lidstvu přinesli tak důležitou zbraň proti epidemiím často smrtelných nemocí, jakou očkování je.
Když jsme v roce 1957 jako první země světa pomocí očkování úspěšně vymýtili dětskou obrnu, šlo o obrovský úspěch, který nám spousta vyspělejších států záviděla. Od té doby se v České republice nevyskytl ani jeden případ dětské obrny. Ještě dnes jsou ovšem země, jako Pákistán či Nigérie, kde je tato nemoc poměrně závažným problémem s více než čtvrtinovou úmrtností a lidé by dali cokoliv za možnost zbavit se jí, tak jako se to kdysi povedlo nám. Jak by pro obyvatele těchto států, stejně jako pro mě, byla nepochopitelná touha českých rodičů své děti neočkovat a umožnit tak návrat nemoci, která u nás byla vymýcena před téměř šedesáti lety? A proč? Protože je to v módě, protože jim o tom řekli známí, či proto, že se bojí, že očkování způsobuje autismus. Často bez jakýchkoliv odborných podkladů, či alespoň vědomí, jak vlastně očkování funguje a co to je. Zkusme se tedy na očkování společně podívat.
Jak očkování funguje, aneb – imunitní reakce
Očkování neboli aktivní imunizace, je obecně způsob získání aktivní obrany proti infekčním chorobám. Jinými slovy vytvoření takové odolnosti, která i navzdory proniknutí infekce do organismu zabrání propuknutí choroby. Imunním (odolným) se může člověk stát dvěma způsoby. Proděláním dané choroby, pokud ji samozřejmě přežije, nebo očkováním.
Při nákaze chorobou probíhá v lidském těle bouřlivá odpověď organismu na přítomnost nemoci. Nesmírně složitý imunitní systém člověka se snaží s touto nemocí bojovat. Vznikají obranné látky a obranné buňky specificky proti dané infekci. Část těchto buněk tvořících protilátky si tuto svou činnost zapamatuje a uloží si ji do svého genetického kódu. Když se s touto chorobou člověk setká příště, tyto buňky vyrazí okamžitě do boje a vytváří protilátky několikanásobně rychleji, než když se s ní setkaly poprvé. Díky tomu je celková obranná reakce mnohem efektivnější a člověk již touto chorobou neonemocní.
No a přesně totéž se děje v lidském organismu i při očkování. S jedním zásadním rozdílem. Očkování na rozdíl od infekce, nemá schopnost vyvolat dané onemocnění. Člověk tedy získá imunitu, aniž by onemocněl. Jak je to možné? Jako vakcíny se používají mikrobi, ovšem usmrcení, či velmi oslabení. Nemají tedy schopnost vyvolat nemoc, tvorba protilátek ale proběhne. Tak to alespoň vypadalo dřív, moderní vakcíny jsou ještě dokonalejší a bezpečnější. Místo celých usmrcených mikroorganismů se používají pouze jejich části, které vyvolávají tvorbu protilátek. Do těla se tedy nedostane ani celý mikrob, šance, že by tedy očkování vyvolalo danou nemoc je absolutně nulová.
A funguje?
Ano. Za desítky let, kdy se očkování běžně používá, se snad podařilo dostatečně prokázat jak efektivním nástrojem moderní medicíny je. Dříve smrtelné choroby vymýcené, dříve běžná onemocnění se dnes již vyskytují poměrně vzácně. O účinnosti očkování není pochyb. A jistě mi dáte za pravdu, že je lepší vybudovat si obranyschopnost proti nebezpečnému onemocnění formou očkování pod dohledem lékaře, než naprosto nekontrolovatelným a nepředvídatelným proděláním život ohrožující nemoci. Jistěže se vyskytly ojedinělé případy závažných komplikací, které mohly mít souvislost s proběhlým očkováním. Ovšem množství dětí zachráněných před smrtí, či ochrnutím je naprosto nesrovnatelné.
I přes tato fakta vzniklo na světě poměrně silné hnutí proti povinnému očkování. Častými argumenty odpůrců očkování jsou práva dětí, či to, že očkování prý způsobuje autismus. Pojďme se na to tedy podívat.
Mýtus o autismu, aneb – za vším hledej peníze
Nepravdu o tom, že očkování způsobuje u dětí autismus, vypustil do světa britský chirurg Andrew Wakefield M.D. V průběhu své praxe se od určitého času setkával poměrně často s dětmi mezi druhým a třetím rokem trpícími bolestmi bříška. Zároveň si matky u některých dětí stěžovaly na sociální regresi, změny v chování a celkovou stagnaci. To, co mu popisovaly, byly typické příznaky rozvíjejícího se autismu, který se právě v tomto období u dětí projevuje. Jakmile se k těmto informacím přidala informace o nedávném očkování dětí MMR vakcínou (očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám), z podnikavého chirurga se z ničeho nic stal odborník na infekční onemocnění a epidemiologii, který začal poprvé prohlašovat, že očkování MMR vakcínou způsobuje autismus. Společně s jím svolaným týmem odborníků vypracoval studii, ve které tvrdil, že vakcína MMR způsobuje autismus – bez jakékoliv další souvislosti, či kontrolní skupiny. Pan doktor si ovšem dost zásadně (a nejspíš i schválně) spletl pojem korelace s pojmem kauzalita. To, co pozoroval, byla totiž časová korelace (tedy současný výskyt dvou událostí, nikoliv příčina a následek) očkování dětí vakcínou MMR a prvních projevů autismu u některých z nich. Tyto dvě události spolu sice souvisely časově, v žádném případě ale nebyla pravda, že by vakcinace na výskyt autismu měla jakýkoliv vliv. Je sice pravda, že první projevy autismu se dostavují v čase, kdy jsou děti naočkovány MMR vakcínou, stejně tak se ale dostavují i u dětí nenaočkovaných.
Ukázka rozdílu mezi časovou korelací (souvislostí) a kauzalitou (tedy příčinou a následkem). Pravděpodobně nikoho nenapadne svalovat vinu růstu autismu na bio potraviny. Na naprotsto totožném principu takto ovšem někteří spojují s autismem očkování. Obojí by bylo a je špatně. Tyto jevy se pouze vyskytují zároveň.
Aby toho nebylo málo, zjistilo se časem, že doktor Wakefield pravděpodobně záměrně publikoval proti MMR vakcíně tak, aby ji „dostal z trhu“. Nikdy nic nenamítal proti samotným očkováním na jednotlivé tyto nemoci, tedy spalničky, příušnice a zarděnky. Vždy jen proti MMR. Jak se ukázalo, měl k tomuto kroku dobrý důvod. Doktor Wakefield totiž vyvíjel svou vlastní vakcínu jen proti zarděnkám. Ta se ovšem nebude dostatečně prodávat, dokud bude na světě účinná a zavedená trojvakcína (MMR), která již proti zarděnkám chrání. A tak se touto cestou konkurence účinně zbavil. Celá kauza se nakonec provalila, doktor Wakefield byl zbaven lékařského stavu a stíhán pro podvod a všechna odborná média se distancovala od jeho studie. Co se ovšem již nikdy napravit nepodařilo je fakt, že i po téměř dvaceti letech od vyvrácení této lži a prokázání podvodu někteří lidé stále věří, že očkování způsobuje autismus. Nezpůsobuje.
Práva dítěte, práva dětí…
Dalším argumentem odpůrců očkování jsou práva dítěte a jejich odpírání povinnou vakcinací. Rád bych tedy, aby se na tento problém zkusili případní odpůrci podívat takto. Nejzákladnějším právem dítěte je právo na nerušený a harmonický psychický i fyzický vývoj a život ve zdraví. A to platí pro všechny děti, ne jen to vaše. Rozhodnutím neočkovat své dítě odpíráte toto právo všem dětem, jejichž rodiče se jim rozhodli toto dopřát. A jak? Může se stát, že vaše nenaočkované dítě danou nemocí onemocní. To že vám tento fakt nevadí, je jedna věc. Takové dítě ovšem ohrožuje všechny ostatní děti, které zatím nejsou naočkovány. Očkování se totiž provádí postupně, některé vakcíny se podávají ve věku 6 měsíců, jiné až po druhém roce života. I když by tedy rodiče své dítě rádi chránili a nechtějí riskovat, nenaočkované dítě může to jejich nakazit dříve, než se k danému očkování zatím zdravé dítě dostane. V tom spočívá nezodpovědnost a skutečné popírání základních práv dětí ostatních rodičů.
Jedovatý Thiomersal… Nebo ne?
Thiomersal je konzervační látka obsahující organickou rtuť, která byla využívána pro mikrobiologickou stabilizaci vakcín. Jinými slovy, zajišťovala, aby se ve vakcínách nevyskytovaly žádné mikroorganismy, které tam neměly co dělat. Před začátkem používání stabilizátoru totiž často např. stafylokoky, které se ve vakcíně pomnožily, způsobovaly záněty kůže a další komplikace. Argumenty namířené proti Thiomersalu byly založeny na faktu, že obsahuje rtuť, která je pro tělo jedovatá. V tomto bodě měli pravdu, anorganická rtuť je toxická pro většinu orgánů lidského těla. Stejně jako například selen. Anorganická forma je silným jedem.
V organicky vázané formě se ovšem využívá jako výživový doplněk pro srdce. Stejně tak organická rtuť, která je hlavní složkou Thiomersalu, nemá žádné prokázané toxické účinky na organismus. I přes to ale svět ustoupil tlaku antivakcinační loby a Thiomersal se, i přes svou neškodnost, přestal jako součást vakcín používat (s výjimkou jediné vakcíny – proti hepatitidě B, ale i tam bylo množství sníženo na naprosté minimum). Argument škodlivosti očkování kvůli obsahu Thiomersalu je tedy jednak nepravdivý a jednak zastaralý.
Ale co tedy všechny ty děti, které po očkování ochrnuly?!
A takto se dá pokračovat dále. Některé argumenty jednoduše nejsou pravdivé, jiné jsou záměrně vypuštěné lži. Mnohdy předhazované případy ochrnutí, demence, zánětu mozkových blan a nevím, čeho všeho ještě po očkování nebyly nikdy prokázány. Po celém světě se vyskytlo několik jednotlivých případů následků vakcinace, kterými se odborníci do detailu zabývali, a většina z nich nebyla prokazatelně způsobena očkováním. Vždy šlo, podobně jako u pacientů doktora Wakefielda o souvislost časovou, nikoliv ovšem příčinnou…
Proč vám to všechno říkám?
Protože pořád ještě věřím v dobro a pravdu. Protože se jako budoucí lékař nechci setkávat s odporem pacientů vůči medicíně, které jsem se rozhodl zasvětit svůj život. Protože je důležité, aby lidé nebyli ve svých rozhodnutích vedeni lží, ale fakty. Při psaní tohoto článku jsem proto vycházel ze statistik, odborných studií i zkušeností lékařů z oboru, tedy ověřených a ověřitelných informací. Já sám jsem velkým zastáncem přírodní medicíny, tradiční čínské medicíny a celostního přístupu k léčení. Takže – snažit se léčit přírodně a pokud možno bez chemie – rozhodně ano. Jíst zdravě a necpat do dětí uměle dobarvované a přislazované hlouposti – určitě. Snažit se doma i všude okolo o celkovou pohodu, a dávat dětem šanci na vlastní názor – jistě. Nebýt „ovcí“ – stoprocentně.
Tak nebuďte. Nenechte se tahat stádem zmanipulovaným nepravdivými, či zastaralými argumenty. Jedna část přírody nám toho hodně dává, ovšem jiná část přírody nám, v podobě nemocí, bere. Můj názor na léčbu tedy zní – berme si z té první části přírody a využívejme ji ke svému prospěchu a zároveň se pokusme bojovat proti té její druhé části, například pomocí očkování.
Moderní lékař aneb my to do vás stejně dostaneme aneb farmaceutická lobby v celé své kráse.
Při hledání „pro očko“ informací (právě na základě svého pocitu „stádovitosti antivax“) jsem narazila na tento článek a bohužel mi tedy v mé věci moc nepomohl. Antivax toho napsali a řekli už tolik, že považuju za důležité, vyhledat dostatečné množství „provax“ informací a pokud by kdokoli měl návrh na dobrý zdroj, sem s ním.
Základní předpoklad celého povídání, tedy že očkování funguje, je podán jako fakt. Pokud vím, tak se o tom při nejmenším vedou spory (argumentace by byla opravdu na dlouhé lokte a těžko bychom to zrovna my tady a teď vyřešili), ale rozhodně postavit toto jako fakt je dost zavádějící.
Stejně tak zavádějící mi přijde informace, že antivax odmítají očkování bez jakýchkoli informací o tom, jak co funguje. To se mi zdá jako čistě Váš názor, a ne „podložený fakt“, jak píšete hned v úvodu. Osobně si myslím, že je to přesně naopak, tito lidé se zajímají opravdu hodně, na rozdíl od většiny očkujících rodičů, kteří mnohdy snad ani nevědí, proti čemu je dítě očkováno, natož aby měli aspoň tušení o nežádoucích účincích (pod tímto pojmem si většina představí zvýšenou teplotu). Takže bagatelizace pohnutek, které lidi k rozhodnutí neočkovat vedou, hned na úvod, dost vypovídá o tom, jak bude vypadat celý článek.
Ač teda strach z autismu podle mě dávno není primárním důvodem pro odmítání očkování, ráda bych k tomuhle „vyvrácení mýtu“ pověděla toto: absolutně netuším nic o této problematice, jestli to pravda je či není, nicméně z toho, co zde bylo napsáno, jsem nevyrozuměla, že by to tak být nemohlo. Srovnání s biopotravinami sice vypadá fakt efektně, ale v podstatě jen dokresluje to, jak to myslíte, aby čtenář pochopil rozdíl mezi korelací a kauzalitou. To, že tohle kdysi kdosi využil ve svůj prospěch, ještě neznamená, že to spojitost nemá. Abych uvedla stejně jako vy na příkladu (čistě smyšleném): máme tři grafy – 1) vzrůstající počet reklam na cukrovinky 2) vzrůstající počet obézních dětí 3) vzrůstající počet dopravních nehod – mající stejnou křivku. První nejspíš nemá žádnou souvislost s třetím. Znamená to snad, že nemá souvislost ani s druhým?
Argumentovat Thiomersal mi přijde také uplně zbytečné, když už se údajně nepoužívá.
Co mi ale vadí nejvíc, je to, jak celý článek vyznívá – že očkování má jenom klady. Rozmetat na několik odstavců pár naprosto nepodstatných až zcestných argumentů proti očkování, a ty pádné prostě jen zbagatelizovat v jednom krátkém souvětí někde na konci, šmahem smést ze stolu zkušenosti všech maminek, kterým očkování ze dne na den změnilo dítě. Vše má svá pro a proti, předpokládám, že v tomto případě to není jinak – tedy že i očkování nějaká svá „pro“ má. V jejich hledání budu i nadále pokračovat, i když tady jsem bohužel žádná nenašla 🙁