Mám nové fotky. Také kozy, slepice, kočky i pes mají nové fotky. Jana Jandová Šafratová a Milan Janda nafotili krásné rodinné fotky na samotě u lesa a já zatoužila po 2 letech zvěčnit JEN SEBE, opět na zahradě, U Tuhého Kořínku.
Ano, prožívám období, kdy jsem si to chtěla dovolit. Abych si TOTO OBDOBÍ uchovala v paměti.
Před rokem se mě jedna paní, povoláním psycholožka, zeptala, kde se vidím za rok. Viděla jsem se nějak takhle 😀
Tenkrát jsem si říkala, že je to vzdor, co mě vede. Touha jít do extrému, opustit svazující mantinely.
Říkala jsem, že chci bosá běhat po lese, míň pracovat u počítače, chovat zvířata, setkávat se s lidmi, se kterými souzní moje hodnoty. Být aspoň trochu divoženkou. Kterou jsem v pubertě byla, pak se ale zarámovala do sebeobrazů. Což asi nebylo špatně. Ale je na čase je opustit.
Po roce, aniž by to bylo vědomě v plánu, jsem tam, kde jsem říkala, že být chci.
Mysl si může spoustu věcí naplánovat. Duše ví, kam jít a srdce vede tou správnou cestou.
Děkuju všem, kteří se mnou během toho roku chvilku pobyli, odešli nebo i zůstali. Krásná žena Amineta, osudové setkání na Škole slovanských tradic a její šamanské copánky, které mě provází. Princezna Nami Maria Lada, její jemnost a tvorba, jabloň mě každý den vítá v domě a připomíná. Hojnost, kořeny, umění bez hranic.
Shumavan-ka, nezapomenutelné setkání v Praze a nedávný víkend Spící kráska, na které jsem potkala spoustu silných žen. Dlouholeté kamarádce Petře za nekonečné, téměř 3D telefonáty. „Švagrové“ Olence za svou sílu, odhodlanost a životní nadhled, který pak předává svým blízkým. Lucce Stráské za náhodné a také silné setkání u stánku s orientálním zbožím z Indie a následná rande na Šumavě, kde mimochodem pořádá tábory pro děti.
Kolem byli také muži. Zdeněk Zen Ordelt a víkendová setkání na Škole slovanských tradic. Nebo Pepa Hruška ze Sedmýsměr.cz. Díky za sdílení a seminář Síla v krajině – síla ve mně. Šamanský víkend, který plynul v okolí nádherné Židovy strouhy.
Jsem vděčná za budoucího souseda, který brzy změní samotu na sousedství. Martinovi V. za stavbu kozího přístřešku, bez kterého by nebyla #goatstory. A Martinovi H., který mi pomohl najít svou sebehodnotu. A taky Adamovi.
A teď mě nechte ronit slzy 🙂