Když jsem před téměř 2 lety napsala článek Zahrada v lednu aneb mentální příprava na první sezónu, plánovala jsem si, že zaznamenám všechny svoje úspěchy a neúspěchy. Každý měsíc, jabko po jabku, hrášek po hrášku.
Nepodařilo se nic takového, protože… Protože… výmluvy, výmluvy. No jo, nestíhám zahradu obstarávat, natož o ní psát.
Přesto si ta naše zahrádka pár řádků a vzpomínek zaslouží. Až na naše dveře zabouchá jarní příroda a zeptá se: „Tak co, jdeš do třetí sezóny?“ neměla bych stát mezi dveřmi jako tvrdé Y.
Jako letos. Myslím, že jsem byla připravená méně než první sezónu. Za to málo, co na zahradě vyrostlo, může hlavně náhoda a Adam. Jen doufám, že to nebyla předzvěst mých dalších neúspěšných sezón :). Ale že jsem měla opravdu pádný důvod, proč jsem se zahradě věnovala jen malinko. Tatínek byl od začátku roku nemocný a já chtěla být co nejvíce s ním.
Co se povedlo?
- Adam udělala 3 vyvýšené záhonky,
- zasadila jsem kolem pódia levanduli,
- rozházela do každých záhonků kompost a viděla, jak se všude uchytily papriky a rajčátka,
- na kompost pravidelně nosila koňské koblihy,
- těšila se z voňavých bylinek – meduňky, máty, které se rozrostla, libečku, levandule, citrónové trávy a bobkového listu,
- zkusila jsem bezovou šťávu,
- vyzkoušela jsem si pampeliškovou a kopřivovou tinkturu,
- kopr si našel místo v záhonku sám od sebe,
- sklidili jsme pár kedluben, ředkviček, mrkve, rajčátek, papriky, dýní, hrášku, jablíček a jahod…
Co se přece jen nepovedlo?
- Hrášků je každý rok proklatě málo,
- nepřipravila jsem jim pořádnou podporu,
- papriky a rajčata z kompostu jsou sice fajn, ale chuťově žádná špičková kvalita,
- krátce zasazený rybíz a angrešt nám okousali srnci a já se o ně neuměla postarat,
- dýně opět maličké,
- jahůdek pár,
- některá paprika trochu zčernala…
Fotoreport z druhé sezóny
