Během let, co cvičím se u mě pohled na tuhle aktivitu rapidně změnil. Z otrokyně jsem se stala šéfem. Proč a jak se můj postoj proměnil? To zjistíte v článku.
Ahoj, já jsem Verča…
…a tohle je můj první článek na Tuhém kořínku. Je mi 23 let a bydlím v Praze. Mám spoustu zájmů a jeden z nich je cvičení. Ostatní koníčky? Čtení, psaní (mám blog ztracenavpraze.blogspot.com), grafické úpravy, líčení, focení nebo zdravá strava. Je toho víc, ale nechci vás nudit hned na začátku.
Momentálně studuji, ale moje láska patří copywritingu. Začala jsem teprve nedávno a tak se pořád učím. Někdy je to snazší a někdy těžší. O tom ale život přece je. Nic nám jen tak do klína nespadne. Stejně tak jako pozitivní pohled na cvičení. Prvně si musíte ke cvičení vytvořit kladný vztah a pak to jde samo. A když to zrovna nejde jako po másle, tak nevadí. Půjde to jindy.
Dril, nic jiného neznám
Cvičení jsem v minulosti brala jinak než je tomu teď. Začátky mé cesty se datují do roku 2013, kdy jsem k pravidelnému cvičení přičuchla poprvé. Měla jsem období cca 4 měsíců, které jsem procvičila na maximum. Každý den aspoň hodinu. Proč? Výsledky jsem “potřebovala” získat hned. Nechtěla jsem čekat, a tak jsem to dost přeháněla.
V té době jsem si neuvědomovala, že časté cvičení automaticky neznamená rychlé výsledky. Neměla jsem ani správně sestavený jídelníček. Přijímala jsem málo bílkovin, a tak tělo nemohlo svaly budovat a ani chránit.
Bez změny jídla to stejně nejde…
Každý, kdo chce cvičit, by měl začít u jídelníčku. Správný poměr tuků, cukrů a bílkovin je totiž základ. Najděte si informace na internetu. Spousta fitness stránek vám dá aspoň orientační jídelníček. Hlavně se, proboha, neřiďte jídelníčky z ženských webů. Většinou to zahání hladovkou, která je úplně k ničemu.
Fitko? To mi určitě pomůže!
Po zmíněné 4 měsíční dřině jsem s cvičením sekla. Občas jsem cvičila, ale nikdy už to nebylo tak pravidelné. Za pár let jsem si koupila permanentku do fitka. Opět jsem chodila dost nepravidelně, protože jsem si vybrala fitko vzdálené přes 40 minut. A komu se chce jezdit tak dlouho, aby pak ještě musel cvičit? No…mně ne.
Teď už mám rozumu víc
Dostávám se do přítomnosti. Pořídila jsem si multipermanentku, díky které si můžu střídat víc fitness center. Ať jsem ve škole, doma nebo v kavárně, tak můžu cvičit tam, kde to mám nejblíž. A to je hrozně výhodný. Kromě multipermanentky jsem si pořídila i slušivé fitness oblečení.
Teď mi ani tak nejde o vysekaný břicho, jako o to, abych tělo dostala do formy. Tělo je naprosto úžasný stroj. Můžeme mu provést spoustu špatností, aniž by nám to zle oplatilo. Pravidelné cvičení je super způsob, jak se tělu odvděčit za skvělou práci, kterou odvádí.
Tahle myšlenka mi pomáhá i psychicky, protože mám radost, když tělu dám to, co potřebuje. Nechávat tělo chátrat? No nevěřím, že je to dobrej nápad.
Radost, to je oč tu běží
Nejdůležitější je mít ze sebe radost. „Uff, dala jsem si 30 minut domácího cvičení. Jsem na sebe hrdá. Možná zítra nevstanu z postele, ale co bych pro sebe neudělala…“ – tak takové myšlenky jsou to nejlepší, co vás může potkat.
Nejde o to, abyste cvičili hodinu denně. Vůbec. Stačí i 20 minut. Když ten den nemáte čas, tak klidně jen 10 minut. Cvičit můžete hned ráno po probuzení. Nebo večer. Pokud si dáváte maraton filmů (seriálů), tak si vyhraďte mezeru na jedno krátké youtube video. Dáte si do těla a pak můžete dál pokračovat ve filmové jízdě.
Nenechte svoje tělo chátrat kvůli svojí lenosti. Zakažte si výmluvy typu „nemám čas“. Nemáte na sebe ani 20 minut? To je asi něco špatně.
Jak cvičím?
Cvičení hodně kombinuju. HIIT, kardio, posilování s vlastní váhou nebo činkama jsou moje 4 oblíbený způsoby, jak se udržet fit. Cvičím jak doma, tak ve fitku.
Do fitka chodím kvůli činkám a strojům, které mi dovolí tělo zatížit úplně jiným způsobem, než cvičení s vlastní vahou. Navíc tělo dostane slušnej šok a tak to má být.
O tom ale až příště.
